V týdnu 12. 2. – 16. 2. 2018 pobývali v naši škole opět Edisoni. Již popáté. Nebyli to žádní potomci slavného vynálezce žárovky, jak by se na první pohled zdálo, ale EDISON jsou vlastně první písmena slov, Education. (Vzdělání) Drive. (Řízení), Internacionality. (Mezinárodnost), Students. (Studenti), Opportunity. (Příležitost) Network. (Síť). Jde o projekt organizace AIESEC, což je největší studenty řízená organizace na světě. Její projekt EDISON spojuje mladé lidi odlišných kultur a národností, aby se seznámili se zvyky, tradicemi a situací v jiných zemích a stali se tak generací, která prolomí prohlubující se mezikulturní bariéru. A pro naši školu to byla čtveřice vysokoškolských studentů, kteří byli vybráni, aby seznámili žáky michálkovické školy se svými rodnými zeměmi.
Letos to byli Davletshina Aliya Ildusivna z ruské Kazaně, Salome Matsaberidze, která pochází z gruzínského Tbilisi, čínský student Jiahao Shu,který studoval ekonomii a obchod na University of Nottingham, Ningbo China, hraje na klavír, kytaru a tradiční čínský nástroj hulus a nemá rád sýry, nebo studentka Dewi Nastiti Islamingtyas ze Surabaje, hlavního města provincie Jáva Timur v provincii Indonésie, jednoho z nejstarších přístavních měst v jihovýchodní Asii a druhého největšího města Indonésie, jehož rozšířená metropolitní oblast, která je známá jako Gerbangkertosusila, je domovem více než 12 milionů obyvatel. To všechno a ještě mnoho jiného se žáci mohli dovědět od svých o něco starších studentů. Naši hosté se již tradičně přivítali s žáky v pondělí ve školní tělocvičně a za velkého potlesku se všichni rozešli do tříd po své práci. Každý student dostal, jako každý rok, svého průvodce z řad žáků 8. a 9. tříd, a ten se staral, aby naši hosté byli vždy v pravý čas na správném místě. Interaktivní tabule
a dataprojektory v mnoha třídách umožnily našim hostům pracovat v několika třídách současně, proto měli zahraniční studenti plné ruce práce. Všechno však zvládali s úsměvem, ve škole kromě angličtiny zazněla třeba němčina nebo ruština, nebo dokonce mandarínská čínština, a když nestačila slova, používaly se ruce, nohy, ale nikdy nechyběl milý úsměv a pocit sounáležitosti.
Pět let s ,,Edisonem“
Pětka v počtu něčeho nebo na konci letopočtu vždy svádí k bilancování. Života, práce, vztahu, obchodu… Pojďme se aspoň trošku poohlédnout za uplynulými pěti ročníky Edisona. V roce 2014 v naši škole pobývali studenti z Indonesie, |Peru, Egypta, Tchai-wanu, Singapuru a Brazílie. Někteří z nás možná vzpomenou na postavou malého,ale srdcem velkého Artura z Peru nebo na usměvavé Indonésanky Tality a Reny a Sarah z Egypta, která trošku s angličtinou zápasila, ale svým úsměvem si získala všechny kolem.
V roce 2015 to bylo sedm studentů – Ivan z Brazílie, Takashi z Japonska, Sophia z Číny, Karina z Indonésie, Karim z Tádžikistánu, Iryna z Ukrajiny a Peychen z Tchaj-wanu. Určitě nikdo z michálkovických žáků nezapomene na tehdy 18 letého Tchajwance Peychena, který si získal všechny, ale především žáky nižších ročníků svým tanečním uměním. Tehdy tančila celá škola, pedagogy nevyjímaje. Nebo si zavzpomínejme na krásnou Karinu z Indonésie, která sklízela potlesk za svoji hru na klavír a zpěv. Někomu se možná vybaví Brazilec s ruským jménem Ivan, který byl zpočátku dost odměřený, ale když ledy roztály, žáci si ho velice oblíbili.
V roce 2016 to byli Khatia z Gruzie, Nurzat z Kyrgyzstánu, Mathew a Xinyi z Hong–Kongu, Megan ze Singapuru a Mohak z Indie. To se u nás ve škole ochutnávaly kyrgyzské speciality a v některých hodinách se dokonce zpívalo v čínštině a přátelský volejbalový turnaj ve smíšených družstvech společně s vyučujícími a některými žáky naší školy byl důkazem toho, že k porozumění někdy není třeba slov.
A odkud byli ti loňští? Erkinai Bekturova z Kyrgyzstánu například ukázala dětem, jak se žije v horách a v jurtách, se Stasy Belovou jsme si mohli popovídat i rusky. Sergo Giorgaia byl z Gruzie, studoval architekturu a slíbil dětem, že naši zemi ještě určitě navštíví. Čínský student Elvis Xu, milovník čínské čajové kultury, působil nejdříve trochu odměřeně, budil respekt a menší žáčci se ho trochu báli, ale potom se z něj vyklubal velice příjemný společník. A na maličkého, ale charismatického Khosy Rizky Siregara z Indonésie, který svými legráckami a vtipným povídáním zaujal všechny žáky bez rozdílu věku, nezapomene určitě nikdo.
Řada jmen lidí, řada jmen zemi bližších či vzdálených. Které utkvělo v hlavách našich žáků?, Seznamovali se v minulých letech prostřednictvím zahraničních studentů s jejich rodnými zeměmi, každé jméno vonělo exotikou, vzdálenými krajinami, všichni hosté mluvili o svých domovinách s láskou a hrdostí na svůj národ. Zda si někdy vzpomenou na michálkovickou školu kdesi v Ostravě, v Česku uprostřed Evropy?
Tato setkání s příjemnými inteligentními mladými lidmi byla oboustranně velice obohacující a ukázala, že na základě vzájemného porozumění bez předsudků je možné bourat i ty největší multikulturní bariery.
Za všemi těmito roky stojí veliká spousta vzpomínek, docela velká sbírka fotografií jak ve školním archivu, tak v albech žáků i učitelů. Na policích našich žáků leží drobné dárečky, které si mnozí hosté s žáky vyměňovali. Ale především za těmito roky stojí velká spousta práce. Ať už to bylo vedení školy, učitelé, kteří se na přípravě těchto akcí velkou či menší měrou podíleli, a hlavně to byly rodiny žáků, které vytvářely našim hostům pocit domova, ukazovaly jim, jak se žije v českých domácnostech, vozily je za kulturou i za sportem, přijaly studenty prostě za své.
Těm všem patří velký dík za vykonanou práci, bez níž by celý tento projekt nebyl v naší škole úspěšný. Ale nic nekončí, jak se říká, jede se dál, budeme se tedy těšit na další roky s ,,Edisonem“
Mgr. Taťána Mikulská
