(Autorka tohoto příspěvku, Barča Šrámková z VIII. B, je také hlavní scénáristkou a režisérkou níže zmiňované hry.) pozn. redakce
Přišla k nám myšlenka Dne otevřených dveří s černošskými motivy, takže naše hra by měla korespondovat s námětem. Když jsme to zjistili, tvářili jsme se trošku bezradně, ale pak jsme prošli několik knihoven a pod ruce nám dostaly Červené Karkulky z celého světa. Ještěže ta černošská byla hned v první kapitole. Rozhodli jsme se teda napsat hru o „Černé Karkulce“.
Nejdřív jsem rukama jenom levitovala nad klávesnicí, ale potom jsem se rozhodla přepsat typickou Karkulku, textově nenáročnou, do naší verze pohádky. Po několika marných pokusech o vtip se konečně povedlo, scénář byl vytvořen a my mohli začít zkoušet. V původním scénáři byly čtyři postavy, doteď nechápu, že jsme do děje zakomponovali další tři. Role Lva se ujal Honza Hetto, domorodce hrála Kristýna Valentová, babička byla Evča Buchbauerová, jako palmy šustili Jakub Řeháček a Dan Wilczek, jako pták s mohutným ráá, ráá zazářil Lukáš Žabenský, maminku hrála Bára Lukášová a Karkulku Barča Šrámková.
Prvních pár zkoušek proběhlo v prostoru s papírem v ruce, takže to s divadlem nemělo nic moc společného, ale další zkoušky byly bez papírů, tudíž to vypadalo dramatičtěji. Po rozesmátých zkouškách jsme začali pracovat na rádoby kulisách, které měly tvořit dvě nabarvené plachty. Nakonec jsme vše doladili a odstranili pár „drobných“ chyb, třeba to, že Karkulka neumí text a pokusili jsme se vytvořit kostýmy. Nejobtížnější bylo udělat lví hřívu, aby herec nepůsobil jako oranžový vodník. Iluze šelmy se však nepovedla.
Celý Den otevřených dveří proběhl docela podle plánu. Nabarvili jsme se, oblékli do kostýmů, nasadili paruky a mohli jsme začít. Doufáme, že se dětem pohádka líbila, ale byli bychom radši, kdybychom příště hráli pro početnější publikum.