V pondělí 9. listopadu vyrazila skupinka 20 vybraných žáků 8. a 9. tříd na cestu do města Hastings v jižní Anglii. Cesta autobusem byla náročná a asi nejvíce nás suchozemce potrápila cesta trajektem .
V úterý dopoledne jsme již zahlédli bílé Doverské útesy. Bohužel jsme cestou nabrali zpoždění, takže jsme museli vynechat původně naplánovanou návštěvu v Canterbury a jeli jsme rovnou do Hastings. Tam jsme se pokochali výhledem na ruiny starého hradu, staré město s přístavem a moře. Prošli jsme si starou část městečka s půvabnými domky, jejichž historie sahá daleko do středověku. Poté jsme navštívila muzeum zločinu, kde jsme viděli spoustu zajímavých věcí spojených s těmi nejhoršími zločiny na světě. Jak už to bývá, žáci tyto věci snášeli lépe, než paní učitelky…
Večer nás autobus zavezl k jazykové škole, kde už si nás rozebraly naše hostitelské rodiny a odvezly si nás domů. Večer jsme museli oprášit své znalosti angličtiny, když jsme si u večeře povídali se svými hostiteli.
Ve středu ráno nás čekala v rodinách anglická snídaně a poté jsme již vyrazili do školy, kde si žáky rozebrali učitelé. Všichni učitelé byli rodilí mluvčí, výuka probíhala pouze v anglickém jazyce. S tím ale žádný z našich žáků neměl problém. Po výuce jsme měli oběd ve školní jídelně, kde byl výběr z několika jídel nejen anglické kuchyně.
Odpoledne jsme vyrazili autobusem na Seven Sisters, což jsou nádherné útesy blízko městečka Eastbourne. Jak jsme se dozvěděli od paní průvodkyně, útesů není sedm, ale jen pět, název je odvozen od sedmi sester, které žily každá v jednom údolí mezi útesy. Počasí bylo typicky britské, hodně foukalo a bylo zataženo. Paní učitelky trochu trnuly hrůzou, když jsme se procházeli po návrší nad útesy, jelikož zde nebylo žádné zábradlí. Výhled na moře a blízký maják byl úchvatný. Po této krátké túře jsme zajeli do městečka Eastbourne a navštívili jsme muzeum s Názvem Jak jsme tehdy žili? Tam jsme viděli figuríny naaranžované do typických obchůdků a domů 19. a začátku 20. století . Večer jsme se opět navrátili do svých hostitelských rodin, kde jsme se navečeřeli a popovídali si.
Čtvrtek dopoledne jsme opět strávili ve škole a po obědě jsme vyrazili do vyhlášeného lázeňského městečka Brighton. Nejprve jsme navštívili Sea Life Center, kde byly desítky akvárií s různými (nejen) mořskými rybami a dalšími živočichy, dále jsme se vydali podívat na proslulé zábavní molo a prohlídli si královský Pavilion, který nechal postavit král Jiří IV., aby si sem mohl vozit své milenky. I přes spoustu zajímavé historie, která na nás číhala za každým rohem, se většina žáků nemohla již dočkat, až dostanou rozchod na nákupy.
V pátek odpoledne po škole nás autobus odvezl do Hertsmonceux, kde se nachází observatoř, která byla původně umístěna v Greenwich. Na místě je vědecké centrum, kde si žáci vyzkoušeli, jak fungují přírodní vědy v praxi a na rozdíl od jiných muzejí, zde bylo přikázáno dotýkat se exponátů.
Večer nás čekala poslední večeře s hostitelskými rodinami.
Sobota patřila Londýnu. Vyrazili jsme již brzy ráno, abychom vše stihli. Britské počasí opět nezklamalo, takže jsme celou prohlídku Londýna absolvovali s deštníky. Autobus nás vysadil u Tower Bridge, jedné z neznámějších dominant Londýna, přešli jsme přes most a prošli okolo
Toweru, kde byli popraveni nejen zrádci, ale třeba i některé z žen Jindřicha VIII. Dále jsme se svezli pár zastávek londýnským metrem, aby nás moc nebolely nohy. Ty nás ale bolely i tak. Zvládli jsme ještě budovy parlamentu, Big Ben, Westminsterské opatství, Buckinghamský Palác, kde bydlí britská královna, na Trafalgarském náměstí jsme navštívili i Národní Galerii. Po náročné túře jsme se okolo Londýnského oka vrátili do autobusu a ač neradi vyrazili směrem domů.
Do Ostravy jsme dorazili až po deváté večer v neděli, unavení, ale plní zážitků, dojmů, nových zkušeností.
Žáci si vyzkoušeli, jaké je spolehnout se sami na sebe a využít své znalosti cizího jazyka. Všichni si poradili naprosto skvěle, svým chováním úžasně reprezentovali nejen naši školu, ale i město a zemi. Díky tomuto projektu se ve Velké Británii ví o České republice opravdu hodně. Mgr. M. Ulmanová FOTO