Snad si ještě někteří čtenáři vzpomínají na loňský článek o akci Edison v naší škole. Edison je unikátní projekt, vytvořený mezinárodní studentskou organizací AIESEC , zaměřený na mezikulturní vzdělávání na základních a středních školách.l.ročník projektu v loňském roce měl mezi žáky i jejich rodiči veliký ohlas, byl velice úspěšný, a proto jsme se do tohoto projektu zapojili i letos.
V pondělí 2. února 2015 jsme přivítali na slavnostním zahájení v tělocvičně školy sedm vysokoškolských studentů z různých zemí světa. Po písni v anglickém jazyce v podání dívčího sboru Michálek přivítal studenty za vedení školy pan ředitel a za vedení obce pan starosta.Krátce promluvila zástupkyně mezinárodní studentské organizac AIESEC v České republice a potom dostali slovo jednotliví hosté. Postupně se v anglickém jazyce představil Ivan z Brazílie, Takashi z Japonska, Sophia z Číny, Karina z Indonésie, Karim z Tádžikistánu, Iryna z Ukrajiny a Peychen z Tchaj-wanu. Potom už se všichni rozešli do svých tříd a začal týdenní maraton prezentací a rozhovorů o kultuře, tradicích, přírodních krásách zemí, z nichž jednotliví hosté pocházeli. Každý student dostal svého průvodce z řad žáků 8. a 9.tříd, a ten se staral, aby naši hosté byli vždy v pravý čas v té správné třídě. Díky stále se zdokonalujícímu technickému vybavení naší školy bylo možné provádět prezentace v několika třídách najednou, proto zahraniční studenti měli plné ruce práce. Všechno však zvládali s úsměvem, takže školou po celý týden zněl veselý smích a kromě angličtiny, která byla v tomto týdnu druhým dorozumívacím jazykem, zněly i pozdravy v rodných jazycích hostů. Každý z našich hostů byl něčím výjimečný. Karina z Indonésie sklízela potlesk za svoji hru na klavír a zpěv, Sophii z Číny jsme naučili tančit mazurku, největší úspěchy ale sklízel věkově nejmladší 18 letý Tchajwanec Peychen, který si získal všechny, ale především žáky nižších ročníků svým tanečním uměním.
Tam, kde chyběla slova, přišly na řadu ruce, nohy,gesta a zase se ukázalo, že hudba a tanec spojují lidi bez rozdílu věku i jazyka.Volejbalový zápas uprostřed týdne a bowlingový turnaj studentů, jejich hostitelských rodin a zaměstnanců školy v závěru týdne jen potvrdily, že společná práce, dobrá vůle a snaha o porozumění mažou hranice mezi národy.
Zase přibude v různých koncích světa pár dalších lidí, kteří budou vědět, že v jedné malé zemičce uprostřed Evropy, v jednom malém městečku /protože ve srovnání s Tokiem nebo Šanghají pojmenování velký pro Ostravu a Michálkovice značně pokulhává/ žijí príma lidé a že stojí za to strávit zde pár báječných dnů, na které jen tak brzy nezapomenou. A určitě to platí oboustranně.