Nezařazeno
Mikuláš
Jako každým rokem proběhl u nás ve škole Mikuláš. Žáci devátých ročníků s malou pomocí 8.A vymysleli, pod vedením svých třídních učitelek, program pro děti prvního stupně, který probíhal v tělocvičně. Děti mohli zlechtat čerta, bojovat v pekle, skládat s andělem básničky, vylézt si na mráček pro bonbóny atd. Druhá skupina v čele s Mikulášem chodila po škole, kde si čerti vybírali hříšníky a Mikuláš s anděly rozdávali sladkosti hodným dětem. Hříšníci odčinili své hříchy básničkou, písničkou nebo několika dřepy a byli také odměněni. Poté se skupinka s Mikulášem odebrala do školky v Michálkovicích, kde s dětmi skládali puzzle, čerti se přetahovali lanem s odvážnými dětmi a nakonec rozdali připravené dárečky.
ADRA – naše cesta a další zážitky
Když jsme se s Veronikou Prieložnou dozvěděly, že jsme s našimi vytvořenými plakáty v soutěži pořádané ADROU vyhrály v naší kategorii a že pojedeme do Prahy na celostátní slavnostní vyhlášení, nemohly jsme tomu uvěřit. Po podzimních prázdninách jsme vlakem kolem páté hodiny ráno spolu s paní učitelkou Hrtusovou vyrazily. „Přece jen – Praha, to bude super,“ říkaly jsme si. Takže s sebou spoustu věcí a hlavně šaty. Čím víc jsme se tomu místu blížily, tím víc jsme byly plné očekávání. Najednou jsme se ocitly v menší kavárně, kde byla všechna díla vystavena. Ostatní oceněné děti tam byly oblečené normálně v riflích. Začaly jsme se cítit ve svých tmavých šatech a botách na podpatku trošku trapně. Po vyhlášení nám bylo k dispozici pohoštění. Na výběr zde byly skleničky s mrkví, červenou a bílou řepou, cizrnová pomazánka a jablečný dezert.
Poté jsme měli jako program exkurzi ve studiu Barrandov. Tam jsme viděly různé zajímavé věci, pořídili jsme spoustu vydařených fotek. Vše se zdálo být v pořádku, než jsme dorazili do místnosti, kde byly vystaveny kostýmy a klobouky z pohádky Tři oříšky pro Popelku. Dostali jsme prostor ke zkoušení klobouků. Do oka mi padl ten největší klobouk-bílý klobouk macechy Popelky. A samozřejmě, jak jinak, na ten jediný se nesmělo sahat. Brala jsem to s humorem. Po prohlídce kostýmů jsme viděli kulisy k historickým filmům, zejména k seriálu Borgia.
Zpáteční cestu jsme odpočívaly a povídaly si. Celý den se nám moc líbil a jsme rády za tyto nové vzpomínky.
Kristýna Hudečková a Veronika Príeložná
Soutěž – Adra
Naše škola se celoročně zapojuje do výtvarných, ale také literárních soutěží. Jednou z nich byla počátkem tohoto školního roku soutěž pořádaná mezinárodní humanitární společností ADRA. Letošní téma znělo – Opravdový svět.
Na tomto tématu pracovali žáci osmé třídy a deváťáci; jejich úkolem bylo zpracovat jej výtvarně (například ve formě fotopříběhu, komiksu anebo plakátu), poté pomocí počítačových programů jej převáděli do elektronické podoby a následně k němu přiložili textovou část, která měla popsat průběh zhotovování výtvarné části projektu. Do finále pak byly po školním kole odeslány pouze dvě práce. Na prvním místě se nakonec umístila Kristýna Hudečková společně s Veronikou Prieložnou z 9. B třídy. Svou vítěznou cenu si pojedou vyzvednout do Prahy, součástí výhry je také prohlídka barrandovských filmových ateliérů.
Aneta Kovářová
MALÁ MATURITA
Naše škola se zapojila do projektu MALÁ MATURITA. V listopadu tohoto roku byla vypsána a vyvěšená témata ze všech předmětů. Žáci se pod jedno z nich podepsali a na toto téma mají do konce IX. třídy sepsat 3-5 stran textu a připravit si i krátkou prezentaci v powerpointu. S tímto projektem jim pomůže vyučující daného předmětu. Nakonec žáci svou práci obhájí před svými spolužáky a komisí sestavenou z učitelů.
Cílem tohoto projektu je ověření, jak se žáci vzdělávají a jak umějí zpracovat téma, které jim bylo zadané. Sledovat se bude původnost a samostatnost.
Zatím to vychází dobře. Až na jednu spolužačku všichni, se kterými jsem mluvil, se na to ještě ani nekoukli a někteří už ani neví, co mají za téma. Na otázku, co máš za téma, odpovídají: ,,Já nevím, je čas.´´, nebo řeknou nějaké jiné téma, které vypsané ani není.
Je zajímavé, že z 34 žáků jich je zapsáno jen 33 u 31 témat a to má mít jedno téma jednoho zpracovatele.
Ale už teče do bot, vyučující si už domlouvají schůzky.
Jakub Mikulášek
O divadle
(Autorka tohoto příspěvku, Barča Šrámková z VIII. B, je také hlavní scénáristkou a režisérkou níže zmiňované hry.) pozn. redakce
Přišla k nám myšlenka Dne otevřených dveří s černošskými motivy, takže naše hra by měla korespondovat s námětem. Když jsme to zjistili, tvářili jsme se trošku bezradně, ale pak jsme prošli několik knihoven a pod ruce nám dostaly Červené Karkulky z celého světa. Ještěže ta černošská byla hned v první kapitole. Rozhodli jsme se teda napsat hru o „Černé Karkulce“.
Nejdřív jsem rukama jenom levitovala nad klávesnicí, ale potom jsem se rozhodla přepsat typickou Karkulku, textově nenáročnou, do naší verze pohádky. Po několika marných pokusech o vtip se konečně povedlo, scénář byl vytvořen a my mohli začít zkoušet. V původním scénáři byly čtyři postavy, doteď nechápu, že jsme do děje zakomponovali další tři. Role Lva se ujal Honza Hetto, domorodce hrála Kristýna Valentová, babička byla Evča Buchbauerová, jako palmy šustili Jakub Řeháček a Dan Wilczek, jako pták s mohutným ráá, ráá zazářil Lukáš Žabenský, maminku hrála Bára Lukášová a Karkulku Barča Šrámková.
Prvních pár zkoušek proběhlo v prostoru s papírem v ruce, takže to s divadlem nemělo nic moc společného, ale další zkoušky byly bez papírů, tudíž to vypadalo dramatičtěji. Po rozesmátých zkouškách jsme začali pracovat na rádoby kulisách, které měly tvořit dvě nabarvené plachty. Nakonec jsme vše doladili a odstranili pár „drobných“ chyb, třeba to, že Karkulka neumí text a pokusili jsme se vytvořit kostýmy. Nejobtížnější bylo udělat lví hřívu, aby herec nepůsobil jako oranžový vodník. Iluze šelmy se však nepovedla.
Celý Den otevřených dveří proběhl docela podle plánu. Nabarvili jsme se, oblékli do kostýmů, nasadili paruky a mohli jsme začít. Doufáme, že se dětem pohádka líbila, ale byli bychom radši, kdybychom příště hráli pro početnější publikum.
SERIÁL-MIMOŠKOLNÍ AKTIVITY
Autorka textu a fotografií: Anna Ošutová
1.část
Při procházení školní chodbou jsem se zastavila u naší ,,stěny slávy“. Visí tam jména oceněných žáků za hudební, výtvarná nebo literární díla. Zapřemýšlela jsem nad tím, kdo se ve svém volném čase věnuje nějaké aktivitě, a jelikož ze své vlastní zkušenosti vím, jak je to náročné na čas, na vzdělání, zdraví, rodinu, která pro vás obětuje svůj čas, ochotu, pomoc, zajímalo mě, k jakému číslu po ukončení svého pátrání dojdu.
Všechny děti musí chodit do školy a řádně se vzdělávat. Mnohé z nich to mají ale o něco náročnější. Hrají fotbal, basket, tenis, jiné chodí do nauk, sborů a různých zájmových kroužků. Přestože se mnozí věnují stejnému oboru, mají na něj jiný pohled a jiný názor. Chtěla bych Vám stručně o několika příkladech napsat a provést vás tím, čemu se naši žáci věnují.
Na otázku, zda se někdo něčemu věnuje, odpověděla zhruba půlka z oslovených, že ano. Ať už hrají fotbal, chodí malovat, zpívat nebo jezdí na bruslích. Vždy jsem se zeptala, jak často do kroužku chodí, jestli je to baví a jak se k tomu dostaly. Vzhledem k tomu, že zde nemáme prostor Vám představit všechny, vybrala jsem pro vás zatím pouze tyto žáky.
1) Tereza Kafonková
-Jakému zájmu se věnuješ?
-Taekwondo.
-Jak často máš tréninky?
-Dvakrát v týdnu. V úterý a v pátek.
-Jak dlouho se tomu věnuješ?
-2 roky.
-A jezdíte na nějaké soutěže?
-Ano a jezdíme i na soustředění.
O prázdninách vždycky trénujeme.
– Jezdíš na tréninky sama nebo s někým, a kam?
-Jezdím s mamkou a bráškou do Poruby.
-Jak ses o tomhle sportu dozvěděla?
-Brácha tam chodil a tak jsem začala i já.
-Baví tě to, jsi ráda, že tam chodíš?
-Ano moc, mám tam kamarády a je tam sranda.
– Je tam více kluků než holek, když je to bojový sport?
-Ne, je to napůl.
-A co bys mi pověděla přibližně o vašich trénincích?
-Cvičíme tam, posilujeme, hrajeme hry a cvičíme sestavy. A cvičíme v tričku s kalhotami, které mají na sobě pásek.
-Dobře, děkuji za rozhovor.
-Není zač.
2) David Gřešek
-Jakému zájmu se věnuješ?
-Judu.
-Jak často máš tréninky?
-V úterý a ve čtvrtek.
Jak dlouho se tomu věnuješ?
-Rok.
-A jezdíš na nějaké soutěže?
-Zatím ještě ne, ale teď už mám žlutý pásek,
takže možná budu.
-Jezdíš na tréninky sám nebo s někým a kam?
-Jezdím s tatínkem do sportovní haly v Ostravě.
– Jak ses o tomhle sportu dozvěděl?
-Přihlásil mě tam taťka, říkal, že už jsem dost velký na to,
abych se uměl bránit.
-Baví tě to, jsi rád, že tam chodíš?
-Ano.
-Chceš i nadále pokračovat?
-Ano, chci dostat oranžový pásek.
-Děkuji za rozhovor.
3)Karolína Malíková
-Jakému zájmu se věnuješ?
-Tančím HIP-HOP.
-Jak často máš tréninky?
-V pondělí a ve čtvrtek.
Jak dlouho se tomu věnuješ?
-Právě jsem začala.
-Takže soutěže tě teprve čekají?
-Ano, první bude někdy po Vánocích.
– Jak ses k tomu dostala?
-Přes maminku, pořád jsem se chtěla hýbat a
bavilo mě tančit na hudbu.
-Baví tě to, jsi ráda, že tam chodíš?
-Ano.
-Co bys mi řekla o trénincích?
-Na trénincích máme vždy rozcvičku,
potom se pustí hudba a tancuje, trenéři vymýšlejí tance.
-Děkuji za rozhovor.
Všechny děti chodí do svých kroužků velmi rády, mají tam kamarády, zábavu, vznikají vzpomínky a něco, co je dělá sebevědomými a cílevědomými. Pokud Vy ještě nic neděláte, zkuste se zamyslet, jestli by Vás něco z toho (nebo něco jiného) nebavilo. Protože každý to může zkusit a začít!