FOTO Sedím v autobuse a mávám rekreačnímu středisku Zálesí, kde jsem strávil uplynulých čtrnáct dnů. 
Je mi trochu smutno, ale už se stejně těším na mamku a její knedlíčkovou polévku. Vařili nám výborně, ale polévku od mamky nic nepředčí. Jen si ještě probírám v paměti, jaké byly ty poslední dny. Především plné pohybu a nečekaných překvapení, a také plné legrace a také stesku po domově. Ale zpátky k uplynulým dnům.
9.4.2014 – hurááááá. Dnes se neučíme. Jedeme totiž na výlet. V devět hodin přistavený autobus se s námi vydal do Hradce nad Moravicí. Cesta příjemně uběhla a už jsme se řadili před branami zámku. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna šla na prohlídku, druhá se vydala na půlhodinovou prohlídku zámeckého parku. Teda v tom protivně studeném počasí to žádná paráda nebyla. A foukalo to pořádně. Brrr. Ale už stojíme na nádvoří s příjemnou paní průvodkyní, první skupina je někde před námi. Krátké přivítání a úvod v sále s kočáry a potom už jsme nahlíželi do jednotlivých panských pokojů. Ono to bylo vlastně původně slovanské hradisko, které přestavěl v 11.století na hrad Přemysl Otakar II. A později se stal majetkem rodu Lichnovských, kteří z něj vybudovali zámek.Je to trochu složitější, protože později ještě přistavěli tzv.Červený zámek, ale kdo by si to pamatoval. Držel jsem to v hlavě jen pro případ, že bych to potřeboval do nějaké vědomostní soutěže. Když prohlídka skončila, už nás před zámkem čekala promrzlá první skupina spolužáků. Hahaha, prý si budeme moci něco koupit. Šetřil jsem zbytek korunek,že koupím něco babičce, a ono všude zavřeno. Chvíli jsme postávali před zámkem, protože autobus měl přijet až za půl hodiny. Co teď? Tak jsme si dali alespoň jedno kolo pohybového pexesa a pokukovali, jak se otevřela vrata hospody a paní začala venku vytahovat stoly a židle. A když to všechno nachystala, přijel autobus, my do něj naskákali a odjížděli. Ta musela mít ale zlost,trošku škodolibě jsme jí to přáli. Po obědě jsme docela s chutí zalezli pod deky. I když jsme někdy dost brblali, tak tentokrát se odpolední klid hodil. Jednak bylo venku docela hnusně a jednak bylo třeba promyslet strategii boje pro turnaj ve vybíjené. A jelikož nejsme žádné bábovky, tak jsme se do toho hned po odpoledním klidu dali. Tedy prozatím jenom lehký trénink.
10.4.2014 – zase škola. Učitelky si myslí, že nás tady něco naučí. Snaží se holky, snaží. Jenže my máme stejně plné hlavy toho, co se bude dělat odpoledne. Přestávky jsou fajn, občas ťukneme stolní fotbálek v klubovně č.2 nebo se proběhneme venku, nebo se uvelebíme ve vestibulu v křeslech a na sedačkách a kecáme o všem možném. Nejsme jako holky, ty pořád drbou. Buď jedna druhou, nebo nás kluky. No jo, už tady vznikají i první lásky a zamilování. Dokonce se už tady kluci kvůli holce i poprali. Že prý jí sahal na zadek a to že si nesmí dovolovat. Jenže oni nacvičovali menuet na školní akademii a vůbec to nebyla ruka na zadku, ale málo místa, takže se všichni mačkali. Ale konečně je odpoledne a jde se na semifinále turnaje ve vybíjené. Ostatní si dávají fotbálek, vyvolávanou, nebo si hrají na pískovišti. Je to docela legrace pozorovat páťáky a šesťáky,jak si hrají na prťata a hrabou se v písku. Třeba jsou to budoucí stavitelé . Večer byla pro nás připravena vědomostní soutěž Labyrint. Páááááááni, já mám ale mezery, Jirásek opravdu nebyl hudební skladatel? Ještě že paní učitelka hudební výchovy hlídala před pokojem uličníky, kteří měli dřívější večerku, ta by mi dala!!
11.4.2014 – ráno škola,. Alespoň jednu změnu máme, že se každou hodinu učíme v jiné místnosti. Ale rychle to uběhlo. Po odpoledním klidu finále vybíjené a taky stolního tenisu. Na odpolední svačinu jsme měli buřtíky, které jsme si vlastnoručně opékali na ohýnku. Paní učitelka Mikulská donesla kytaru a zpívalo se. Mě to teda moc nebere, tak jsem za chvíli zmizel k svému fotbálku, ale holky vydržely u ohně a u zpívání až
do večeře. Po večeři jsme dali zase velkou sprchovačku, aby si máma neřekla, že jsem špindíra. No až uvidí, co mi vypadne z kufru, tak si to stejně bude myslet.
12.4.2014 – sobota ,škola. Prý náhrada za výlet. No jo, aspoň že dnes byla literatura, tak jsme si trochu povídali. Odpoledne tradičně na hřišti. Ach jo, to mi bude fakt chybět.A večer slavnostní vyhodnocení celého pobytu, odměňování a diskotéka. Zahájili to „menueťáci“,jak jim paní učitelky říkaly, a byli docela dobří. A potom už jsme jenom tleskali jednotlivým vítězům. Cena pro nejlepšího jedlíka, cena pro nejvoňavějšího účastníka, cena pro nejpohodovějšího účastníka, cena za úklid. No jasně že tu vyhrály holky a mohly si vybrat sladkosti v bufetu v hodnotě tří set korun, které nabídl pan vedoucí. A potom už to vypuklo. Laserová show, jedna vypalovačka za druhou, bylo to fakt hustý. Jen na ty ploužáky nedošlo. A já se tak těšil. Paní učitelka v devět večer zavelela do pokojů. Ještě že ne do postelí, ale pro kabáty, protože se šlo na závěrečný ohňostroj, který pro nás připravil pan vedoucí. Paráda, super, paráda. Ale potom už do postelí. Kufry sbaleny, zítra se jede domů.
13.4.2014 – tak jsem si to všechno probral hlavou a autobus zastavuje před školou. Už vidím mamču s taťkou a vypadají, že se na mě moc těší. Však já na ně taky.