30.březen 2014 – ach, jo. Už je to tady. Zítra vyrážíme. 14 dní bez mamky a počítače, to bude asi docela pruďárna. Ale prý je to zdarma a mamka říkala, že potřebuji trochu na čerstvý vzduch.
31.března 2014 – autobus před školou, kufry, tašky, krabice. Učitelky se snad rozhodly přestěhovat půlku školy. Mávám z autobusu mamce. Jejda, ona má na krajíčku slzy. Vždyť říkala, jak si prý odpočine, když mě nebude muset ráno vyhánět z postele. Ubytování po šesti? Tady se máme vejít? Je to malé, ale snad bude sranda. První oběd nebyl špatný, není to jako od mámy, ale dobrý. Jo fotbálek po odpoledním klidu bude prima. Ale že budeme po každém obědě odpočívat? Bez počítače? Noc byla drsná. Kluci už dávno spali, jen já nemohl zabrat. Večerka v devět? To fakt nedám.
1.4.2014 – pořád nás o něčem poučují. Jak se máme chovat, co můžeme a nemůžeme a apríl to teda není. Po snídani se jde do školy. Pozitivní je, že nemusím na autobus. Jen seběhnu patro a jsem ve škole. A taky je výhoda, že škola je jen 4 hodiny. Sice čeják a matika každý den, ale venku zase parádně svítí sluníčko, takže po odpoledním klidu pěkně na hřiště a zasoutěžíme si. V sobotu se prý také budeme učit. To si snad dělají srandu! Ale zase se nebudeme učit zítra, to se jede na výlet. Před chvílí skončila beseda o Nepálu s paní vychovatelkou Vymazalovou. Zase jsme museli dávat pozor, protože z toho bude vědomostní soutěž. Ale bylo to zajímavé. Spousta obrázků a informací. Prý tam byla několikrát. Dobře si to všechno pamatuje. Tak si raději zopakuji osmitisícovky. A taky si uložím do paměti, co je to rikša. Třeba se to bude při soutěži hodit.
2.4.2014 – sedím v autobuse a koukám z okna. Jedeme na zříceninu hradu Vikštejn a na přehradu v Kružberku. Teda na ty zříceniny mě moc neužije, ale je krásně teplo, všichni máme jen trička, vyfasovali jsme svačinu, oběd bude až později. Jo ještě nastříkat sprejem proti klíšťatům. Prý je jich tady hodně.
3.4.2014 – včera to bylo fajn. Prolézali jsme zříceninu i její podzemí, pročítali tabule s informacemi. To mě tedy moc nebaví, ale ono se pořád o něco soutěží, nemůžu to klukům pokazit. Večerní kino se mi líbilo, jen mě naštvalo, že při večerním hodnocení dne jsme dostali jen 1 bod za úklid pokoje. Vždyť jsme si dali takovou práci. Jenže koho by napadlo, že se úča koukne do skříně. Asi se zděsila, příjemný pohled to tedy nebyl. No a dneska? Ráno škola, odpoledne vycházka do Budišova. Konečně si koupím chipsy, ty mi tady fakt chybí. A potom návštěva psí farmy. Paráda. Úplně se mi zastesklo po naší Fufince. Na večerní procházce k jezírku jsme všichni koukali na oblohu a hledali Velký a Malý vůz. Trošku jsme se i báli, ale vychovatelky to jistily. No a zase přednáška. Tentokrát o Vesmíru. Ty učitelky si nedají pokoj ani večer. Zpátky jsme se vraceli s kraválem, že jsme určitě probudili všechna divoká prasata v okolí. Zase body nebudou. Jo, a večer volala mamka, tedy ona volá každý den. Že by se jí stýskalo? Ještě že to stihla do večerky. Oni nám totiž na noc sbírají mobily a já bych si s ní večer docela rád pokecal. Přes den na to není čas. Tak hurá do peřin, zítra je taky den……
