Škola v přírodě – deník, občasník

V rámci neinvestiční účelové dotace z rozpočtu statutárního města Ostravy poskytnuté na výdaje spojené s realizací jednoho nepřetržitého 14 denního organizovaného pobytu dětí – žáků Základní škola Ostrava-Michálkovice, U Kříže 28, příspěvková organizace v oblasti, která není postižena smogovou situací (ev.č. 2660/2015/OŽP částka 216.000,- Kč) vycestovalo celkem 50 žáků školy v termínu od 11. 4. do 24. 4. 2016 do školy v přírodě, která proběhla v překrásném prostředí Penzionu Pepovka ve Filipovicích.

11.4.

Je ráno a všichni se už těší, více či méně, až vyrazí na tolik očekávanou školu v přírodě. Nejvíce se však těší rodiče, co si budeme povídat, konečně zasloužený klid .

Autobus vyráží v 8 hodin od školy a poslední zamávání, slza u oka a tradá….

S napětím sledujeme, uvidíme-li zbytky sněhu, a opravdu, ke konci cesty někde za Vrbnem p.Pradědem jásáme. Opravdu, jsou tam malinké ojedinělé ostrůvečky sněhu. Děti jsou nadšené, některé si to fotí a posílají domů.

Hurá, vidíme Pepovku. Uf, sníh nikde, oddychli si učitelé. A cestu máme za sebou.

Vcházíme do Pepovky. Vypadá to skvěle. Děti táhnou kufry, které jsou často větší než oni sami. Personál vybíhá a pomáhá nám odtáhnout zavazadla, jen vedoucí se diví, co zde děláme. Je tady ještě školka a nemají přichystané pokoje. O Ševčíkovou se pokoušejí první mrákoty. I vydáváme se do okolí, prý máme přijít až ve dvě hodiny (tedy za tři hodiny). První vtip Švpř… Nevadí, jdeme  k lesu, kde se nás Markéta snaží zabavit  hrou živé pexeso. Pak se vydáváme na procházku lesem…. Někteří se domáhají oběda, někteří teplého oblečení….. a …. Je to tady, prý už se jde zpátky….

Hurá na pokoje. Personál nám kufry nosí do horních pater a pak rychle na oběd. Oběd je výborný a teď vybalit. Tý jo, pokoje jsou fakt super…. Některé menší, některé jak letiště. Mají tady bazén, fotbálek a kino J

Tak, teď přednáška o tom, jak to bude fungovat, co se kdy bude dělat atd. Večeře a pak večerní zábava s Markétou….. Ptá se, jestli chceme rozcvičku……Jů, jasně že chceme, to bude paráda. Ševčíková jen koulí očima, jak jsme ze všeho nadšení, prý aby nám to vydrželo…

Markéta si nás rozděluje do týmů, které jsme si pojmenováváme a tvoříme k nim erby. Od teď už bojujeme v týmech.

 

12.4.

Cože, budíček už v 7:00. No, tak to je hrůza. Nicméně jsme vzhůru stejně od šesti, protože se děsně těšíme, co bude. První rozcvička. Supéééééééér. Markéta rozbaluje Makarénu a jedem. Nevíme, co se učitelky divily, že by nás to nemělo bavit….

Pro jistotu se zajdeme zeptat, co bude potom. No jasně, snídaně…..Cože? Teď se jako budeme učit? Hej, jakóooo a celé dopoledne. No, dobře, odtrpíme si to, však potom bude zase klid. O velké přestávce vypuká první boj o hokej….

Oběd, mňam, zase výborný ( i když už nevím, co to bylo, ale bylo to moc dobré). Kuchař je supeeeer, učí nás zdravit…

Když dojím, zajdu se raději zeptat, co bude potom…. Ševčíková se tváří divně a asi jí zaskočí, už se bylo pár lidí ptát a všem to řekla, tak proč zase se mnou má problém …..

No jó, odpolední klid. Cože, to máme být na pokoji…. No, hlavně, že nám daly mobily…. Jdeme na pokoj a ze dveří na nás koukají nějaké tabulky na bodování…. Cože, to jako budou bodovat, jak máme uklizeno, no děs… jen vedle na pokoji holky jásají, že je to super a chtějí mít pořád desítku….

Hurá, odpolední program s Markétou. Odvádí si nás do lesa, kam pro nás schovala čísla, která máme najít. První hra do celopobytovky, první body pro náš tým! Nacházíme však i něco jiného …. Tý jo, bažina, pojďte se všichni podívat…. Holky jsou nudné, nechtějí to vidět, ale kluci to zkouší všichni… Je to paráda, nikoho to neudrží…

Když přicházíme k chalupě, vyhlíží nás Ševčíková, která se nestačí divit, druhý den a máme úplně mokré a zablácené boty a samozřejmě i kalhoty. Někteří z nás jsou špinaví až po pás….. Vypadá to, že nás svléknou už u dveří, ale někteří proklouzáváme na pokoj, nebudeme si přece dělat trapas. ..

Za chvíli se objevují učitelky a vybírají od nás zablácené věci. Personál se totiž zděsil také, tak nám nabídl, že to vyperou….

Před večeří si nás odvádí učitelky do společenské místnosti. Prý si zopakujeme, jak to bude každý den vypadat…. Fakt nevím proč…

7:00 budíček

7:20 rozcvička

7:40 snídaně

8:00 – 11:40 škola (o velké přestávce hokej – ale střídat se)

12:00 oběd (necháme dojíst vyučující, pak teprve všichni odejdeme na pokoj)

12:30 – 13:30  odpolední klid (po obědě dostaneme mobily)

13:30 odevzdat mobily popř.s nabíječkou

13:30 – 17:00 odpolední program + svačina

17:00 -18:00 večerní škola

18:00 večeře

18:30 – 20:00 večerní zábava

21:00 večerka

… no a další informace o tom, jak si máme ukládat boty, jak to bude s pitím, kde bude čaj k dispozici atd. Nuda, zítra se raději zajdu zeptat…..

 

Po večeři ještě hrajeme videostop. Poznat obrázky, hudbu a ukázky z jakého jsou filmu? Pohodička, ale i tak končí některé týmy s mínus 10 000 body. No jo, když my musíme riskovat otázku za 10 000 bodů, risk je přece zisk!

13.4.

No, dneska vstáváme zase dřív… Ale v sedm, to je fakt brzo. Markéta předcvičuje rozcvičku, tentokrát se rozhýbáváme ptačím tancem…ale nějak se nám zakuckává…

Po snídani škola, ale jedeme dnes odpoledne na výlet. Učitelky zjistily, že se zavírá Červenohorské sedlo, tak budeme mít tři výlety za sebou. Takže dnes 5.A jede do Velkých Losin a 5.B do Jeseníku, do muzea Lega.

Hned po obědě vyráží 5.A nadopovaná Kinedrilem na autobusovou zastávku a odjíždí do Velkých Losin. V autobuse se nenudíme, máme mobily. Sice nevíme, že projíždíme kolem zámku v Loučné, zámeckého parku, sjezdovky v Koutech nad Desnou, ale to nevadí, když to budeme chtít vidět, tak to vygůglíme…

Jsme v Losinách a spěcháme na workshop do papírny. Jsou tady na nás nachystaní, čeká tady cca 8 lidí, kteří nám pomáhají vyrábět papír, mramorovat papír, kreslit na papír bambusovým perem, vyrábět z papíru obálku, razidlem ozdobit papír, dát si pečeť na papír a vytisknout si obrázek na papír… Proč pořád píšu „papír“, vždyť je to jasné, jsme v papírně….no, ale pro jistotu.

No a konečně nás pustili do obchodu. Nakupujeme však s rozumem, ale jsou tady krásné věci. Táááááááák a teď svačinka na sluníčku, společné foto a jdeme do cukrárny.

Po sladké přestávce vyrážíme k zámku a objevujeme Areál zdraví se spoustou průlezek, posilovacích strojů, ping-pongem a rybníčkem s vajíčky žab. Je krásně, tak si to pořádně užíváme. Někteří z nás si chtějí odvézt vajíčka domů jako suvenýr, tak je skrývají kde mohou, ale jsou lapeni a vajíčka vrácena na místo .

Ani se nám nechce zpátky. S Markétou ještě hrajeme na zastávce hru Červený a černý, abychom všichni doladili barvy na kalhotech….  Teď už můžeme na Pepovku.

Vracíme se se kolem šesté a čekáme na návrat druhé třídy.

 

5.B vyrazila až po jedné hodině. Čekala je cesta do Jeseníku a pak do lázní Priessnitz, kde navštívili muzeum Lega

Večer se díváme na film Pixely.  Jen to nedáváme celé, protože je večerka. Nechápu, proč je tak brzo. První skupina už byla plavat v bazéně.

 

14.4.

Cože, to už je budíček? No, někteří z nás už máme trošku problém se vstáváním.

Markéta dává rozcvičku ala Policejní akademie. My jsme tak akční, že od zítřka budou rozcvičky po týmech, dostaneme další bodíky do celkového skóre.

Dopoledne škola. Venku prší a vůbec se nám nechce na výlet. No co se dá dělat.

Dnes je to naopak, první vyráží 5.B  do Velkých Losin. Čeká je výroba papíru, mramorování papíru a prostě vše, co jsme dělali včera my.

5.A vyráží o něco později. Opět fungují mobily, samozřejmě tvrdíme, že jsme si je  bereme na focení, ale … stejně fotí učitelky a pak to dají na net…tak co.

V lázních se rozdělujeme na dvě části. My jdeme do muzea Lega a druhá se prchá ukrýt do cukrárny. V muzeu Lega je spousta super věcí. Člověk by nevěřil, co vše se dá postavit. Nakonec si sedáme do hrací místnosti a stavíme si vše dle svého. Někteří z nás se chtějí podívat na film o tom, jak vzniklo lego, ale nejde to slyšet. Posíláme paní učitelku, ať to zařídí, ale paní jí sděluje, že to tak má schválně, aby tam nebyl kravál…. No nevadí, alespoň je to televize….(Druhá skupina film viděla i slyšela, Markéta našla na televizi ovládání hlasitosti a paní se raději neptala.) Po hodině se střídáme a teď my vyrážíme do cukrárny… mňam … zmrzlina, palačinky, zákusky…. Tady prostě chutná lépe.

Venku se uklidnilo počasí, tak se jdeme podívat na stezku, která je nad informačním centrem. Je očividně nová, protože kolem je vidět porušenou trávu, jak tady dělali chodníky. Někteří z nás vyráží mimo chodníky, je to větší zábava, je to mokré, špinavé a klouže to….

Při cestě dolů zkoušíme přemety a kotrmelce, což dovádí k šílenství naši učitelku. Je to ale děsná legrace, jet po kolenou nebo se vyválet. (Klidně bych tady dala jména, ale nemůžu, ovlivnilo by to jejich duševní vývoj… dle předpisů školství) Nicméně dostáváme kapky a máme zodpovědět záludnou otázku, jak asi pojedeme domů, a zda nás řidič vezme do autobusu. Jdeme se mýt, nepomáhá to…

Za chvíli se k nám připojuje druhá polovina a jedeme dolů do Jeseníku. Naštěstí nám řidič otevírá i zadní dveře, takže někteří z nás mohou proklouznout a usadit se na sáček…

Je pěkná zima, ale autobus dříve nejede. Část z nás vyráží do centra, zbytek zůstává s paní vychovatelkou v čekárně v blízkosti Penny. Nakupujeme zásoby chipsů a čokolád, kdyby náhodou došly zásoby, co nám nabalily maminky.

V centru hledáme íčko a ono nikde, nacházíme ho až v Katovně, kde je výstava fotografií, ale nás zajímá pouze postava kata. Musíme to vyzkoušet…..

Ohřáli jsme se a vyrážíme zpět na UAN a do Penny… J a pak domů (naštěstí nám otevírají opět zadní dveře..)

Po večeři nás chce Markéta naladit na A-Z kvíz týmů, ale jsme příliš veselí a hluční… stěny azkvízu jsme nestihli propojit, jde se spát. Ach jo.

 

15.4.

No a je to tady. Vítá nás krásné ráno, svítí sluníčko, je vidět do dálky, no prostě jako stvořené pro celodenní túru. Některým z nás se nechce, ale neprotestujeme. Některé holky oblékly legíny a kotníkové ponožky s tím, že nic jiného nemají. Učitelky opět šílí. V devět nás odváží autobus na Červenohorské sedlo. Nechápu, proč učitelky tak vyšilovaly ráno s oblékáním, je tady krásně.

Vyrážíme směrem k Vřesové studánce. Máme prý v plánu dojít na Vozku, Keprník a pak zpět na sedlo, kde nás bude v šest hodin čekat autobus. Je to paráda.

Po prvních kilometrech narážíme na sníh, všichni si ho fotíme. Někteří z nás vyhledávají místa na kraji silnice, kde jsou příkůpky a můžeme se propadat. Je to legrace, jen Ševčíková nám to zakázala pod pohrůžkou 150 dřepů. Nechápu, co jí vadí…

Přicházíme na Vřesovou studánku. Je to pěkné místečko, tak vybalujeme svačiny. Dále vyrážíme. Objevili jsme vyhlídku „Skalní okno“ a už jdeme po cestičce ze sněhu. Je to super, botasky na tom kloužou…..

No a je to tady, stojíme pod Vozkou, na vrchol to máme kilometr, ale nastává problém, je tady půl nebo třičtvrtě metru sněhu. Paráda. Všichni se vrháme do sněhu, vytváříme chaotický pohyb svahem, nejlépe každý svou stezkou odvahy. Propadáme se, hledáme boty, ale tolik sněhu jsme letos ještě neviděli. Kluci pádí dopředu, pryč jsou pokyny o zákazu předbíhání vychovatelek, najednou nám však docházejí síly. Ševčíková se nás snaží dostihnout a poslat zpátky. U některých se jí to daří až před vrcholem. Vracíme se. Voda v potůčcích se nám zdá teplá a děs v očích učitelů roste. Bereme tedy mobily a voláme domů, aby o našich nejhorších chvílích věděli naši rodiče. Ochlazuje se a učitelky zakázaly zastávky. Přikázaly obléci si pláštěnky, aby nám bylo tepleji. Nebudeme však trapní…

Snaží se nás dostat co nejrychleji zpět. Na Červenohorském sedle se nás ujímá horská služba, která nám poskytuje teplíčko, než přijede autobus. Ševčíková žhaví mobil a telefonuje, kam se dá. Nechápu proč, jsme v teple a máme mobily. Konečně máme čas si něco v klidu zahrát. Žádný program, prostě klid. Učitelky děkují bohu za mobily….

Konečně na Pepovce, čeká nás personál s polévkou, teplá sprcha a postel. Prý klid na lůžku až do večeře. Personál nám opět pere oblečení, snažíme se propašovat i spodní prádlo, holky podprsenky, ale neprochází to. Ztížíme jim to alespoň tím, že ponožky necháme srolované do koleček.

Po večeři volí Markéta klidový režim a pouští nám konec filmu Pixely. Tomu se však nechce, tak všichni bereme za vděk Krtečkem…

Dnes spíme jak zabití….. přežili jsme

16.4.

Ráno je děsné. Nechce se nám vstávat. Pro jistotu někteří z nás nastavili na telefonech budík na 6:10…když ho chtějí vybírat, tak ať z toho něco mají. Mají nám ho nechat, mohly by spát déle…

U snídaně hlasujeme co chceme na oběd – s obrovskou převahou vyhrává smažák.

Ve škole se nám chce spát. Jako vždycky. Začínáme vyrábět lampióny na stezku odvahy.

Po odpoledním klidu hrajeme s Markétou super hru. Stavění vesnice z počítačové hry máme v reálu. Běháme do dolu a zpět, nosíme zásoby surovin a stavíme domy, sýpky, zbrojnice, paláce a další. Super.

Ve večerní škole nám pouští p.uč.Hrtusová ovečky, jsou to krátké filmečky o kiberšikaně, ale je to fajn.

Po večeři odjíždějí někteří domů, protože jdou na přijímačky. Večer máme diskotéku. Je to supéééééééér.

Zase spát.

 

17.4. – 23.4.

Další dny jsou si dost podobné. Jen budíček posunuli o hodinu, tedy na osm. Je to fajn, ale i tak nám dělá problémy vstávání. Už začínáme být všichni unavení. Ani to nám ale nebrání v dělání zajímavých rozcviček. Jeden den jedeme v rámci rozcvičky i dostihy.

V hodinách doděláváme lampióny, kreslíme na trička.

Střídáme se na bazéně, je úžasný, teplý a slaný.

V neděli je pod mrakem, tak jsme uvnitř. Absolvujeme jen krátkou procházku a odpoledne se koná vnitřní Olympiáda. Jsou v ní těžké disciplíny. Skládání přísloví, postavení věže z pivních tácků, přenos bonbónu čínskými hůlkami, tangramy atd.

Další dny jsou hry zase venku. Stavíme bunkry a domečky pro skřítky, hrajeme různé hry. Jednou jsme trosečníci a zachránci a musíme si předávat na dálku vzkazy. Jednou vybíháme pro vlajky s čísly, které jsou schované tak výborně, že ani Markéta neví, kde máme hledat. Jindy sbíráme po lese tajné písmo a pak se jej snažíme rozluštit… Markéta je úžasná, takže žádná hra se neopakuje. Občas si můžeme pomíchat i týmy, aby to nebyla nuda. Třeba ve dvojicích jsme se snažili zapamatovat a předvést kombinace výskoků, tleskání a otoček. Vůbec nevadilo, že jsme si zatočili hlavy – my to chceme dokončit, jsme přece neúnavní.

Jednou večer otevíráme reklamní agenturu. Je to legrace, vymysleli jsme si reklamní scénky na samé super věci. No kdo by nechtěl živou Barbie, čtyřvrstvý toaleťák, aviváž na kočku nebo třeba kouzelný hrníček?

 

21.4.

Odpoledne vyrážíme k Mariinu pramenu. Krásný les, krásná procházka. Aby nám cesta lépe utíkala, hrajeme hru „povodeň“. Je to sranda. Když Markéta vyhlásí povodeň, musíme být alespoň 20 cm nad zemí. Tak lezeme po stromech. Když přijde vichřice, musíme se něčeho hodně pevně držet. Když přichází požár, nesmí nás jít vidět. Ještě může spadnout bomba, při které musíme hodně rychle zalehnout. Nechápeme, proč Markéta bombu vůbec nevyhlašuje, my přece chceme lehat do bláta a kamení.

 

22.4. – večer nás čeká „les se světýlky“. Naše lampióny, sovy, ježci, kočky, žabky a medvědi, se rozsvítily skleničkami se svíčkami, které nám ukázaly cestu k místu, kde jsme odpřísáhli, že les není v noci nebezpečný a děsivý a že se k němu budeme chovat slušně a „vlastní krví“ jsme podepsali svou listinu.

 

23.4. – večer vypukl karneval masek. Každý předvádíme svou masku a popisujeme, co jsme. Nejlepší masku vyhrála Jaruška-bárbína, figurka z Minecraftu, vodník atd. Hráli jsme židličky a balónkový tanec.

 

24.4. tý jo, venku je 10 cm sněhu. Pohled z okna jako na vánoce. Pěkné rozloučení …. Snídáme, dobalujeme, koukáme na film a čekáme na autobus. Je půl desáté a autobus je tady.

Tak ahooooooooooooooooooooj Pepovko. Bylo nám tady dobře                                             FOTO