Z deníku účastníka školy v přírodě II. 5.A,5.B,6.B

        8.4.2014- dlouho jsem nepsal. Nebyl na to čas. Pořád se něco děje. V pátek 4. dubna byl dopoledne obyčejný den. Výuka, dokonce jsme psali i nějaký testík, ve dvanáct byl konec a šlo se na oběd. Moc dobře tady vaří, často si chodím přidávat. Ještě že se pořád pohybujeme, jinak bych se vrátil domů jako kulička. Odpoledne tradiční fotbálek a také vybíjená, musíme trénovat, protože nás čeká turnaj. V podvečerním zaměstnání výroba a dokončování masek a po večeři to vypuklo. Pochod v maskách, potom focení v přírodě a zpátky do jídelny na tu správnou maškarní zábavu. Teda fakt se bylo na co dívat. Ocenili jsme, že ani paní učitelky nezůstaly stranou, udělaly si ze sebe srandu a přidaly se k nám. Paní učitelka Laštuvková všechno poctivě dokumentovala a už se těšíme na fotky. Sobota byla normálním pracovním dnem. Ach jo, ráno do školy. Ale dopoledne rychle uteklo a po odpoledním klidu připravila paní vychovatelka Jana Kučerová pro všechny orientační běh. A tak jsme se orientovali a běhali. Sice to z oken budovy vypadalo, že se po hřišti a okolí pohybují naprosto zmatené skupiny soutěžících, ale všechno mělo svůj pevný systém a řád. Večer jsme byli všichni zralí tak akorát na večerní kino a na postel. Ekoden-to byla neděle. V tomto čistém prostředí jsme si zase uvědomili, jak je důležité žít v přátelství s přírodou. A že byla neděle EKO, tak byla celá zelená. Zelená trička, bundy, i oběd byl do zelena. Ne že by kuchařky vytáhly staré zásoby jídla, ale připravily nám špenát. Takže se to zelenalo i na talířích. Vylosovali jsme si skupiny, ve kterých jsme celý den pracovali. Páťáci, šesťáci, áčko, béčko, všichni dohromady. A bezvadně nám to fungovalo. Dopoledne výroba ekoplakátů o třídění odpadu, potom vymýšlení ekomaskota. Odpoledne jsme vyrazili ven a zase spousta úkolů s tematikou ochrany životního prostředí. Závěrečný kvíz Ekoden zakončil. Večer při vyhodnocování jsme se chechtali, když paní učitelka Laštuvková četla perličky z kvízu. Sice bychom se měli někteří asi stydět, ale opravdu jsme se pobavili. Tak například: stát na „Č“, ve kterém byl vynalezen papír-Černá Hora, Česko, Amerika-správně samozřejmě Čína. Houba na „CH“, která roste na stromě-chrup(správná odpověď choroš). Chráněné zvíře v ČR na „V“-vůl, veverka, lyška (správná odpověď vydra). A bylo toho ještě více. Pondělí bylo taky super. Sice se ráno muselo do školy, ale už jsme si zvykli seběhnout dolů v papučích a s aktovkou na zádech. Odpoledne jsme pro velký úspěch zopakovali návštěvu psí farmy a Budišova, kde jsme ještě utratili zbytek kapesného. Některým škudlilkům ještě něco zbylo, některým ale přivezla místní pošta balíček s pár korunkami od rodičů. A taky se všichni každý večer těší na večerní poštu. Sice jsem s mamkou mluvil odpoledne telefonem, ale stejně jsem byl rád, když jsem večer na pohledu s opicí četl, že mě má ráda a že všichni na mě myslí. Každý rychle přečetl zprávy z domova a už jsme byli nažhaveni na večerní promítání dokumentu o Indii a hlavně na první várku fotografií z našeho pobytu. To jsme se nachechtali!! 8. 4. 2014-dneška jsem se dost bál. Čtrnáct kilometrů? Přes les do kopce a z kopce? To fakt nedám!Dal jsem to! Jsem na sebe hrdý. Vyrazili jsme po časném obědě a nabrali směr meteorologická stanice na Červené hoře. Po dvou hodinách náročného pochodu jsem myslel, že vypustím duši. Ale to už jsme byli u cíle. Srážkoměr, přístroj na měření radioaktivity, rychlosti a směru větru, přístroj na měření oblačnosti, 3 teploměry měřící teplotu v různých hloubkách půdy, sonda na měření výšky sněhu. Další přístroje už jsem si nezapamatoval. Výklad pracovníka s dvacetiletou praxí na této stanici byl zajímavý a rozhodně stálo za to se sem vyškrábat. Zpáteční cesta už byla z kopečka, po cestě jsme trochu mapovali prusko-rakouskou válku z roku 1758 s generálem Laudonem. Už vím, kdy asi vznikla písnička ,,Generál Laudon jede přes vesnici…“ Kdyby nás nechytil cestou liják, došli bychom v suchu. Takhle budeme celou noc sušit po pokojích a chodbách mokré prádlo. Teď už jen zalehnu do postele a budu si přát, aby mi přes noc neupadly nohy. 

 

 

 

Z deníku účastníka školy v přírodě 5.A, 5.B, 6.B

 

                   FOTO

30.březen 2014 -  ach, jo. Už je to tady. Zítra vyrážíme. 14 dní bez mamky a počítače, to bude asi docela pruďárna. Ale  prý je to zdarma a mamka říkala, že potřebuji trochu na čerstvý vzduch.

 

31.března 2014 -  autobus před školou, kufry, tašky, krabice. Učitelky se snad rozhodly přestěhovat půlku školy. Mávám z autobusu mamce. Jejda, ona má na krajíčku slzy. Vždyť říkala, jak si prý odpočine, když mě nebude muset ráno vyhánět z postele. Ubytování po šesti? Tady se máme vejít? Je to malé, ale snad bude sranda. První oběd nebyl špatný, není to jako od mámy, ale dobrý. Jo fotbálek po odpoledním klidu bude prima. Ale že budeme po každém obědě odpočívat? Bez počítače? Noc byla drsná. Kluci už dávno spali, jen já nemohl zabrat. Večerka v devět? To fakt nedám.

 

1.4.2014 – pořád nás o něčem poučují. Jak se máme chovat, co můžeme a nemůžeme a apríl to teda není. Po snídani se jde do školy. Pozitivní je, že nemusím na autobus. Jen seběhnu patro a jsem ve škole. A taky je výhoda, že škola je jen 4 hodiny. Sice čeják a matika každý den, ale venku zase parádně svítí sluníčko, takže po odpoledním klidu pěkně na hřiště a zasoutěžíme si. V sobotu se prý také budeme učit. To si snad dělají srandu! Ale zase se nebudeme učit zítra, to se jede na výlet. Před chvílí skončila beseda o Nepálu s paní vychovatelkou Vymazalovou. Zase jsme museli dávat pozor, protože z toho bude vědomostní soutěž. Ale bylo to zajímavé. Spousta obrázků a informací. Prý tam byla několikrát. Dobře si to všechno pamatuje. Tak si raději zopakuji osmitisícovky. A taky si uložím do paměti, co je to rikša. Třeba se to bude při soutěži hodit.

 

2.4.2014 – sedím v autobuse a koukám z okna. Jedeme na zříceninu hradu Vikštejn a na přehradu v Kružberku. Teda na ty zříceniny mě moc neužije, ale je krásně teplo, všichni máme jen trička, vyfasovali jsme svačinu, oběd bude až později. Jo ještě nastříkat sprejem proti klíšťatům. Prý je jich tady hodně.

 

3.4.2014 – včera to bylo fajn. Prolézali jsme zříceninu i její podzemí, pročítali tabule s informacemi. To mě tedy moc nebaví, ale ono se pořád o něco soutěží, nemůžu to klukům pokazit. Večerní kino se mi líbilo, jen mě naštvalo, že při večerním hodnocení dne jsme dostali jen 1 bod za úklid pokoje. Vždyť jsme si dali takovou práci. Jenže koho by napadlo, že se úča koukne do skříně. Asi se zděsila, příjemný pohled to tedy nebyl. No a dneska? Ráno škola, odpoledne vycházka do Budišova. Konečně si koupím chipsy, ty mi tady fakt chybí. A potom návštěva psí farmy. Paráda. Úplně se mi zastesklo po naší Fufince. Na večerní procházce k jezírku jsme všichni koukali na oblohu a hledali Velký a Malý vůz. Trošku jsme se i báli, ale vychovatelky to jistily. No a zase přednáška. Tentokrát o Vesmíru. Ty učitelky si nedají pokoj ani večer. Zpátky jsme se vraceli s kraválem, že jsme určitě probudili všechna divoká prasata v okolí. Zase body nebudou. Jo, a večer volala mamka, tedy ona volá každý den. Že by se jí stýskalo? Ještě že to stihla do večerky. Oni nám totiž na noc sbírají mobily a já bych si s ní večer docela rád pokecal. Přes den na to není čas. Tak hurá do peřin, zítra je taky den……

     

 

 

 

Výtvarný kroužek na návštěvě v Olomouci

V sobotu 15. března 2014 jsme se vydali do nedaleké Olomouce zhlédnout výstavy, na které jsme se už dlouho těšili.

Jedněm se nechtělo v sobotu vstát z postele, o jiné se pokoušela choroba, takže jsme vyrazili v osmičlenné sestavě.  Bylo větrno, nevlídno, ale vlakem jsme cestu zvládli bezpečně, a ještě si někteří dopřáli úplné snídaňové hody.

Pak už nám nic nebránilo spokojeně se pohybovat mezi starověkými exponáty z Egypta. Odtamtud, bičováni kapkami deště, jsme přeběhli do druhého muzea na výstavu komiksů a plakátů Káji Saudka.

A protože se ve vedlejších prostorách nalézala ještě expozice abstraktní tvorby Ludmily Padrtové, postávali jsme i tam před obrazy a diskutovali o jejich obsahu.

Čas měl mezi výtvarnými díly úplně jiný rozměr a nám nezbývalo nic jiného, než se spěšně přesunout na nádraží. Ještě rychle zakoupit něco na zub, aby cesta domů pěkně ubíhala, a už jsme opět seděli ve vlaku. K večeru se rodičům každý svěřoval se svými zážitky.

Jana Hrtusová

 

Projekt „Cestovní kancelář nabízí…“

„Přineste si katalog jakékoliv cestovní kanceláře .“ Takhle znělo zadání na projekt „Cestovní

kancelář“, který pro nás paní učitelka Laštuvková připravila pro několik hodin občanské výchovy.

Tvořili jsme velké reklamní plakáty naší vlastní cestovní kanceláře a jejího vymyšleného zájezdu.

Rozdělili jsme se do skupin a vymysleli jsme si jméno naší „cestovky“, zájezd kam to bude,za jakou

cenu, atd …….pak jsme celý plakát výtvarně upravili a nalepili obrázky z těch katalogů . Nakonec jsme

své nabídky odprezentovali před tabulí a hlasovali pro nejpovedenější práce. Bylo to zábavné a teď

nám ty plakáty zdobí třídu.

Barbora Šrámková, žákyně 7.A třídy                          FOTO

 

Návštěva interaktivní výstavy Ámos

Dne 6. a 7. 3. 2014 se třídy 5.A a 5.B zúčastnily interaktivní výstavy v klubu Ámos.

Téma se jmenovalo „Ostrava-tady žiju, tady jsem“.

Žáci se během programu dlouhého téměř dvě hodiny dozvěděli spoustu zajímavostí

o našem městě. Nejprve je čekala krátká exkurze po jednotlivých expozicích s paní

lektorkou. Ta jim rovněž vysvětlila zadání úkolů, které měli „páťáci“ později plnit. Poté

žáci dostali pracovní listy, rozdělili se do skupinek a začali vyhledávat chybějící

informace v pracovních listech či plnit jednoduché, ale zajímavé úkoly.

Zjistili tak například, proč se Černá louka nazývá „černá“, jaká jsou „nej“Ostravy,

zajímavosti z hornické minulosti města, složili si puzzle ostravských čtvrtí či zajímavých

budov, seřadili významná data v dějinách Ostravy či zjistili, které významné osobnosti se

zde narodily.

Celá akce se u žáků i jejich učitelského doprovodu setkala s velkým úspěchem a už

teď se těšíme, co nám Ámos nabídne příště….

Lucie Laštuvková, třídní učitelka 5.B třídy                               Foto

 
© ZŠ Michálkovice & Daniel Heger 2013
credit